Jdoucí

Anamnéza oknem vléza,
kdo se směje, toho nezná.
Vážně mluví, tiše radí,
nemáme ji nikdy rádi.

Co si myslí, příšera?
Že s tím neco nadělá?
Nic se jí však nepodaří,
venku slunce krásně září.

Proto půjdem rychle sem,
lehneme si na svou zem,
budem klidně probíhat,
co má, nemá každý rád.

Vzpomeneme na svou hlavu,
která stále trčí z davu.
Vzpomeneme na sebe
a pak půjdem do nebe.

Do nebe a do nebíčka,
možná taky do peklíčka,
možná taky někam sem,
kde se sní náš hezký sen!

Sněte i bděte, živote jděte...