Od rána putujeme od jihu k severu. Míjíme mnohá zajímavá místa a ukusujeme kilometry dálnic. Před námi se otevírá návrat do běžného dne a my se bráníme. Sice nezměníme nastavení i blížící se konec dovolené, ale alespoň si užijeme poslední dny s veselou. Tu s písničkou, tu s milým objevem, že jsme se ocitli v absurdistánu a jindy zase u proklatě děravých polnic. Tam, kde to šmíhalo i ubíhalo, tak jsme se cítili jako doma. Tam, kde to bouchalo i poskakovalo, jsme byli doma, i když duchem stále mimo. Někdy se to prostě nepodaří, i když se člověk těší domů. Dneska byl tento střet rozdílných kultur a vnitřního nastavení norem příliš viditelný. Asi už jsme překročili hranici středního věku, kdy rozdíly vnímáme, hodně si je uvědomujeme a mnoho o nich přemýšlíme. Naše národní cítění je kdesi v nedohlednu a touha vrátit se tam, kde to jde, kde to funguje a není nutný dohled shora, je o to větší. Nelze než poděkovat, že jsme se ve zdraví vrátili a začít šetřit na další únik od reality...
Dojezd byl pojezd!
Žádné komentáře:
Okomentovat