Jsou v životě chvíle, které si s radostí užíváme, nesledujeme čas a hodiny se nám zdají jako minuty. Ale známe i takové momenty, kdy nechceme otevřít oči a vnímat realitu kolem nás. Ať už se jedná o chvíle tragické, tragikomické či veselé, jsou to právě ony vteřiny, kdy se projeví naše lidskost. V rozumném uvažování i citovém pohnutí, spojeném se situací. Voláme o pomoc, nastavujeme ruku či radíme, jak na to. Většinou nepřemýšlíme nad důsledky svých kroků a děláme vše, co se od naší člověčiny očekává. A záhy zjišťujeme, že zdaleka ne všichni dělají totéž. Někdo si drží zdvořilý odstup od situace, jiný lhostejně projde kolem a s nezájmem otočí hlavu jinam. Nejhorší jsou ti, kteří se zastaví jen proto, aby jim neunikla zajímavá situace, o které budou moci vyprávět, komentovat a stonásobně dedukovat... Jistě sami víme, která strana mince je ta naše. Jak se postavíme k situacím a skutečnostem, které prožíváme a jež se staly naší součástí. Ať už zvolíme kteroukoliv ze stran, mějme na paměti slova klasika. Jestliže nepomáháš, alespoň neškoď!
Ruku v ruce k poznání, že život je o pomáhání...
Žádné komentáře:
Okomentovat