Od narození je známe, jsme na ně odkázáni a díky nim zakoušíme pocity blízkosti i radosti. Doteky jsou právě tím, co nás doprovází od příchodu na tento svět, až po smrt. Podle lékařů pozitivně podporují rozvoj imunitního systému a jsou tím nejpodstatnějším pro vytváření vazeb i vlastního pocitu bezpečí. Jsou to právě doteky, díky nimž můžeme vyjádřit milou blízkost, zklidnit se i otevřít se dalším dotekům. Často je to právě dotek, který zprostředkovává sblížení mezi lidmi. Už jen náhodný dotek paže navozuje u blízkých osob pocit důvěry a s jeho stoupající intenzitou může být základem vztahu. Při hlubším zamyšlení zjístíme, že právě dotek je spojnicí mezi vlastním tělem, duší a druhými osobami. Dotýká-li se mě někdo, žiji, a také cítím, že žiji. Pokud necítím žádný dotek, můj život mi uniká a já jej přestávám vnímat. Dotek je tedy projevem pozornosti, bez něhož člověk strádá duševně i tělesně, usychá a hrozí mu, že uvadne. Čím méně doteků člověk zakouší, tím více se odcizuje nejen sám sobě, ale nakonec i světu. Většinou se cítí odmítnutý, aniž by znal příčinu. Protože ten, koho se již nic a nikdo nedotýká umírá v osamění, velmi dlouho před svou smrtí... City projevené doteky jsou totiž kořením života, bez nichž by všecho ve světě bylo fádní. Nic by se nás nedotýkalo a nikdo by nám nebyl blízký. Právě city jsou mluvou naší lidské duše, vyjadřované mimikou, gesty a chováním. Ony formulují naše vztahy po celý náš život a způsobují, že jsme si blízcí či vzdálení...
Pohlazení všechno změní!
Žádné komentáře:
Okomentovat