Ráno se nechce z pelíšků, venku prší a my musíme jet. Je zvláštní, jak rychle utečou dny, které máme rádi a na něž se těšíme po celý rok! Inu, nedá se nic dělat, povinnosti volají a je nutné se jim postavit čelem. Ale ještě než tak učiníme, vyrazíme si nejstrnější zubačkou na vrchol. Výhledy jsou pr bohy a roztáhnout křídla, tak letím. Daleko i hluboko vysoko až ke slunci... Pak volným pádem do údolí, ke stále s fotícím turistům a davům v hisorických koutech měst. No nebylo nám lépe na horách. Bylo, ale pro tentokrát to musí skončit a zase příště. Spolu, v dobré náladě a s nasazením zdolat zdejší velikány, kteří nejsou jen ro pány. Tak pa a zase na viděnou, snad nás roky nedoženou. Snad to bude mnohem dříve, než budeme o suché skývě!
Díky za vše přátelé, bylo to zde veselé...
Žádné komentáře:
Okomentovat