Jistě všichni známe pocity spojené s důvěrným následováním jiného člověka, kterého známe, je nám blízký a vkládáme do něj svou důvěru. Odlišně jiný přístup máme k lidem cizím, vzdáleným a neznámým. Existují ovšem chvíle, kdy dokážeme následovat někoho, aniž bychom jej znali a byli mu blízcí. Spojuje nás nevysvětlitelné pouto vnímámí onoho člověka a sebe sama. Jakoby naše srdce i duše věděly, že právě tady si mohou dovolit beze strachu a předběžných zkoušek plně se otevřít a souznít. Jedná se o milisekundy, kdy uzavíráme vrátka vztahů či otevíráme duši těm, kteří stojí proti nám. Přijímáme náznaky, nevlastníme jistoty, očekáváme souznění a odevzdáváme své reakce. A tak se dostáváme do tajuplného světa vztahů, komunikace a vnitřního oslovení. Nic nevíme jistě, zkoušíme, váháme a v tomtéž momentě chápame nevysvětlitelnou náklonnost. Je to těmi zářivými úsměvy, klidným vystupováním, či přítomnosti určitého koření, jež nás spojí? Nevíme a až čas ukáže, zda to jiskřivý moment počátku, bude pokračovat...
Oslovuj a oslavuj, instinkt je jen tvůj!
Žádné komentáře:
Okomentovat