Horko jako u moře, kdy parný den přechází do tropické noci. Nezvyklé počasí pro středoevropana, který se právě vrátil od horských velikánů. Bohužel se nedá vrátit, tak alespoň prožíváme dny zavření v klimatizovaném prostoru. Je to opravdu návrat ve velkém stylu, kdy jsme celé dny trávili na horském vzduchu a teď již druhý den sedíme zavření doma. Nevím, co mě děsí víc, jestli hromada prádla, tropická teplota, nebo pocit stísněnosti čtyř stěn. Je to neobvyklý pocit, být tady a necítit vítr ve vlasech. Kéž by se dal vrátit čas, který tak rychle plyne. Našla bych si přesná místa, kam se vrátit a zchladila bych své rozpálené čelo. Putovat umím jen jedním směrem, který mě nese, jako vody proud. Nezbývá než své dnešní místo zaujmout a nechat se unášet tam, kde sice vítr nefouká, ale oči vidí...
Přání mám teď jediné, ať to rychle pomine!
Žádné komentáře:
Okomentovat