Mezilidské vztahy - jaká to nepředvídatelná oblast! Když už si člověk myslí, že dokázal porozumět, přijde rána z čistého nebe, úder z vlastních řad. A pak tu stojíte, nevěřícně se díváte a hledáte slova. Hlavou proběhne tisíce myšlenek a přesto žádná. Jak je to možné, že jsem tak důvěřivá a nedokáži odhadnout charakter blízkých? Je vůbec možné poznat člověka bez toho, aniž bys znal jeho podstatu? Jsem schopna se znovu postavit a čelit nebezpečnému světu zraňující společnosti? Nemám jinou možnost, než se zvednout a pokračovat. Nemohu být a přitom se nedostávat do vztahů s ostatními. Kdybychom žili ve vzduchoprázdnu, byl by svět jednodušším a příjemnějším místem pro život. Ale reálný život je o vztazích, kontaktech, stycích a známostech. Jak jsem z toho unavená! Vysiluje mě již sama představa, že musím jít, čelit těm, kteří mi ubližují a přitom se usmívat, jako by se nic nedělo. Ve mě to vře jako v parní hrnci, ale na venek jsem klidnou, usměvavou a stále dobře naladěnou kolegyní. Teď už však vím, že jedovatý had je tady, číhá na mou chybu a je připraven k útoku. Co však neví je, že já vím, jsem připravená a určitě se nedám!
Zklamání je poznání, co přízraky zahání...
Žádné komentáře:
Okomentovat