Zvláštní pohled se mi naskytuje od samého rána. Nejen, že jsem plná pracovního úkolu, který se snažím dokončit, ale zároveň se dívám na sebe i kolem sebe. Podivný je to pohled, který se mi tady naskýtá. Jako bych pozorovala sama sebe z výšky a dálky, jako by tady byl někdo jiný a já byla jen nepřímým účasníkem tohoto světa. Není tomu tak, ale přesto je to velmi zvláštní pocit. A co teprve, když se cítíte být stéblem trávy, vycházejícím sluníčkem či kulícím se králíčkem ze své nory... To jsou potom představy, to je potom pdívaná. Jakou ani svět neviděl a že už toho bylo k vidění dost. Inu, oči jsou proto, aby se dívaly, duše proto, aby prožívala a vnímala. Snad jen díky spojení obojího je možné dosáhnout ideálního stavu věcí. Být reálně tady a utíkat tam, kde je to možné vždy, když se naskytne příležitost. Jen tak si lze zachovat dostatečný nadhled a čas pro nevšední povídanou!
Dívání, bez zívání...
Žádné komentáře:
Okomentovat