Cesta je cílem našeho života, který můžeme prožít ve spěchu a rychlosti. Přesto můžeme dojít na konec a nepoznat to základní. Každý lidský krok je nakročením k času, který je systémem i řádem světa. Snažíme se sladit naše pochody s obecným během okolí, ale stále častěji se dostáváme do časové smyčky. Čím rychleji uděláme jednu věc, tím rychleji se nám objeví další úkol, který je potřeba bezodkladně vyřešit. Zvyšujeme tempo, hekticky přebíháme od jednoho úkolu k druhému a na konci dne zjišťujeme, že čas je naším nepřítelem. Ovšem je to jen jedna strana mince. Podstatou není honba času, ale správná volba tempa a jednotlivých rozhodnutí. Čas na práci, čas na přestávku, čas ne duchovní probuzení, čas na okolí, čas na krásné i negativní. To vše s vědomím zakořeněného času v nás, skrzen rituály, upínání se na cíl a orientaci na výsledky. Stejně jako spojení s negativními pocity, našim strachem z neúspěchu a zklamáním. O to podstanější jsou rozumně nastavené životní cíle a jejich naplňování, řízením sebe samého k jejich výsledkům. Efektivní jednání, konání a cesta, která nás dovede ke správné míře, střední cestě a utváření času, který je tak důležitý. Pro nás, pro náš život, pro naše okolí, pro naši důstojnost i radost. Proto jej zkusme využít a důstojně i pokojně žít!
Účinnou cestu k vlastnímu cíli, naplněnou radostí i píli...
Žádné komentáře:
Okomentovat