A je tu další nový týden. Pondělní ráno se kulí ze svého nočního odpočinku a já si říkám, co všechno mě zase potká. Těším se na možnost komunikace s žirafou a vím, že vlka musím opustit, i když je to někdo tolik známý. Pokusím se vyzkoušet nově nabyté informace a snad se mi podaří komunikovat se svým okolím lépe a radostněji. Komunikace je tím, co nás uvádí do vztahů, které samy o sobě jsou komplikované. Snad proto hledáme způsoby, jak se vyhnout všemu, co by nás dostávalo do další smyčky nepříjemností, nepochopení a násilností. Mírné, chápající, uvolněné a milující nás může dovést k nenásilnému způsobu komunikace. Stačí jen chtít, být dobrým pozorovatelem, nehodnotit, cítit a identifikovat své pocity, umět vyjádřit své potřeby a prosit o jejich naplnění. Místo musíš, zkusit prosím, místo zranil jsi mě, říci cítím se vnitně raněná, místo výzvy ukázat co bych ráda a místo požadavku poprosit o pomoc. Na první pohled jednoduchý recept na štastnou komunikaci, ovšem už sama praxe ukazuje, kolik je v nás nechápajícího. I přesto, že chci, musím vědět, co bych rád, jak bych to vyjádřil a jak si říci o pomoc. Není to vyslovení naší slabosti, ale umění vysoké hodnoty k vnitřní a vnější cestě na tomto světě...
Cesta bez cíle je jako život bez konce!
Žádné komentáře:
Okomentovat