Znáte to také? Ráno se probouzíte, otevřete oči a už v tu samou chvíli chcete spát. Noc uběhla jako vítr a vaše tělo je pořád plné slabosti a únavy. Jediný pocit, který prodí hlavou je nijakost a nějakost. Nejraději byste se obrátili na druhý bok, vzali si dobrou knihu a četli si. Ale povinnosti, děti, příprava oběda, nákup, procházka, domácí úkoly a spousta dalšíhu už stojí v řadě a čeká... No a tak nezbude nic jiného, než se zvednout, vstát, protáhnout ruce a začít. Je jedno kde. Pocity prázdnoty jsou v každém rohu a snad je malý chlupatý kamarád je dokáže odhopsat někam do zapomění. A pak i sama práce uklidňuje, vyprázdňuje duši a povznáší na těle. Utuží jistotu, že nezakrním a pořád mám kam spěchat, jít a stoupat. A co potom? Inu, kdo ví, jen ten nám odpoví. Já to nebudu, já si totiž nějak nechci kazit svou nijakost, aby z ní ještě nebyla jiná kost!
Přemýšlením a prací za láskou a ...
Žádné komentáře:
Okomentovat