Máme oči a přesto mnohdy nevidíme. Nedáváme pozor a posihuje nás krátkodbý výpadek vidětní srdcem. Jen tak si lze vysvětlit, že se dostáváme do situací, kdy je naše bdělost i připravenost na bodě nula. Víme, jak se zachovat v různých situacích a přesto stojíme zcela zaskočeni jejím vývojem. Jak se to mohlo stát, říkáme si v duchu a kompenzujeme následky srdeční slepoty. Jednou z příčin lidské neopratrnosti je naše vnímání věcí do hlouby a zájem pouze o povrch. Pokud je něco, co stojí před námi reagujeme sice obezřetně, ale soudíme jen na základě vnějšího, úzkého a individuálně egoistického úhlu pohledu. Jenže nejen náš vnější svět, ale také vnitřní prožívání si zaslouží bezpečné cesty a obezřetné jednání. Pro život potřebujeme hluoký pohled do vnitřního světa i vnější hodnocení daného. Jen ten, kdo vidí srdcem ví, na čem v životě zálěží... A to je podstatou obezřetnosti, vědět na čem záleží, mít na zřeteli to, co dává našemu životu oporu a směr. Nedílnou součástí je také fakt, že nám obezřetnost umožňuje poznat, co ode mě lidé po mém boku potřebují a jak ji v tom mohu pomoci já. Kde je mé místo ve světě ostatních a jak důležitými prvky ostatní pr můj život jsou.
Život je potřeba žít s takovou rozvahou a opatrností, aby byl k bytí!
Žádné komentáře:
Okomentovat