Temná rána a tmavé večery mě nutí více přemýšlet. Dívám se kolem sebe stejně jako jindy, ale tentokrát se mnohé jeví jinak. Jako by každičkému detailu chyběl přímý sluneční pohled a vše bylo zahaleno do mraku tajemna. Je to poměrně zvláštní, když vím, že se věci tolik nemění a přesto jsou tak jiné To co vypadá na denním světle normálně, získává ve svitu svíčky a tmavém rohu pohoje zvláštní nádech. Sloni pochoduji, oslík se přetahuje s velboudem a nad tím vším dozírá andělská maminka se svým hošíčkem. Tisknou se k sobě, oddělit je nelze a celeke je úchvatným divadlem pro oko i duši. I proto má tma tolik tváří, stínů a šedivých poloh, které jinde nespatříme. I proto je dobré se s tímto kouzlem pomazlit, polaskat a užít si jej, dokud je tady s námi. Je to jen a jen stín a přece...
Jedno světlo, jeden stín. Jedna láska, co teď s tím?
Žádné komentáře:
Okomentovat