Nic neděsí víc, než prázdnota. Být sám se svým myšlenkami nevadí, pokud mě hřeje představa, že se vrátím k těm, které mám ráda. Když však tuším, že jsem sám a sám zůstanu, pak je to horší. Není nic, co by mohlo bolet víc, než pocit samoty z prázdnoty v srdci. Tělesná bolest po čase přebolí, duševní strasti se překonají. Prázdnota zůstává a mnohdy nemůže být překonána. Nestačí na ni ani soucitná jednota či pomocná ruka. Pokud člověk jednou cítí bezbřehost nicoty, která je s ním, pak potřebuje víc, než jen světlo na konci tunelu. Potřebuje celou škálu všech emocí, prožitků a pocitů, které jej opět vrátí do života. Neb samota je zlá a umí být hodně krutá. Je smutkem, který sídlí všude a pak nenacházíš nic, než tíhu. Obnova je možná, jen je potřeba se snažit...
U paty stromu hledej bod zlomu!
Žádné komentáře:
Okomentovat