Čekání na něco, co by mělo přijít, ale nikdo neví kdy a jestli vůbec. Jistota hraničící s pomalým zoufalstvím, do kterého se začínáme propadat. Marnost, která obestírá naše myšlenky a zabraňuje tělu vnímat pozitivně cokoliv se kolem mihne. Je to jako černá můra, která si létá kolem. Letí, mihne se světlem, proletí, koutkem oka ji zachytíme a je pryč. Na duši se usadí neznatelná chmura, ač na obloze svítí slunce a nikde žádný mrak. Není nutno dělat si starosti, člověk nějak cítí, že se cosi změnilo. Nastavení se nezastaví, život běží dál a čekaní se mění na dlouhou chvíli... Z té pak zbude jen převeliká šmouha a na duši touha pouhá. A v tom divném rozpoložení nezbývá nežli jíti dál a větru nechat tu svůj žal! A proto jdu vstříc šťastným myšlenkám a podlehnu konečně čokoládovým sušenkám...
Mlsej dobře, mlsej rád, buď sám sobě kamarád!
Žádné komentáře:
Okomentovat