Zálibné ticho, jež nechává odpočívat tělo i duši. Přesycenost zvuky, slovy a vjemy je dána tímto světem. Člověk touží schoulit se do klubíčka a nechat hýčkat svou duši. Občas není cesty zpět a musí se jít vpřed. Jen nikdy není pozdě na to uvědomit si, co je důležité a proč. Kolik síly, odvahy a odhodlání stojí každý krok. Kolik zbytečných prostojů zažíváme a jak často jsme už jen maličký kousek od pomyslných konců. Byť nevíme, jaké jsou, věříme, že budou lepší, než jsme si je představovali a počítáme s tím, že budeme mít ještě mnoho času na slova, věty, které bychom měli říci. Jak to bude doopravdy, to se teprve uvidí a jaké kroky nás k tomu zavedou, to ještě uvidíme. Teď je to velká neznámá, která se zatím rovní v nás a zcela z nás...
Dej věcem svobodu, vždycky nelze postupovat podle návodu!
Žádné komentáře:
Okomentovat