Někdy se to zdá být věčnost, jindy je to jen kratičký okamžik. Den za dnem letí jako splašené a my se nestačíme divit, kolik různých okamžiků se nám prosmýkne mezi prsty. Ještě včera jsme stáli v jedné řadě na oběd ve školní jídelně a těšili jsme se na volný víkend. Dnes už jsme dospělí, vstáváme s pocitem neustálého koloběhu, který se nedá ničím zastavit. Dnešek je najednou předevčírem a zítřek se stává nedohledem. Lidé, které jsme znali se mění a s nimi i jistoty, které oni sami naplňovali. My sami se stáváme někým jiným, ač si to většinou nepřipouštíme... Všechno je jiné, všechno se mění a svět je místem, kde nic stálého nepostojí. Z toho se i těm nejodvážnějším musí roztočit hlava a tajit dech. I když možná budou tvrdit, že změna je život, každý potřebujeme pevný základ, na němž stojíme. Ať je jím malá plocha, nebo velký sál či náš vnitřní prostor duše. Je to prostor, který potřebujeme mít stálý, neměnný, abychom věděli, že zde vždy bude vše na stejném místě a tady bude vše v pořádku, ať se venku děje, co se děje. Každý po takovém místě toužíme, každý jej hledáme, každý jej máme, či tvoříme, nebo po něm toužíme...
Hledání bez strádání!
Žádné komentáře:
Okomentovat