Člověk chce někdy tak málo a přitom je to tolik. Je to jen o změně perspektivy a náhledu, jak se na věci díváme. Ona drobná maličkost může totiž znamenat obrovské přání, které člověk může mít. V očích jednoho něco naprosto nepodstatného, při změně náhledu něco, co může znamenat celý svět. Nelze se tedy divit, že pro někoho, kdo vidí, slyší a uvědomuje si, co má, přemýšlí a domýšlí důsledky svých činů, mohou znamenat i ty nejmenší detaily velké kroky. Někdo, kdo je jako slon v porcelánu a vidí jen sám sebe, má před sebou svou rodinu, své blízké jako metu toho, co je nejlepší a nejbáječnější na tomto světě, pak nepochopí nic. Nemá cenu jej přesvědčovat a je lepší pomlčet a možná lépe než se hájit, či hněvivě komenovat, zadržet slova, polknout komentáře a jít si svou cestou. Však i on jednou pochopí, že každé pozlátko se třpytí jen chvíli!
Mít rád a milovat...
Žádné komentáře:
Okomentovat