Chtěla bych být pouhým ptáčkem, který si létá v povětří. Roztáhnout křídla a uletět od všech starostí a problémů, které člověk má. Chtěla bych být roztomilým prasátkem, s kouzelnými proužky po stranách malého tělíčka. Na uších mít štětinky a kopýtka stále v blátě. Nic neřešit a rypáček mít jen a jen pro radost z čuchání a ňuchání. To by byl život, který by se mi líbil mnohem víc, než ten, který aktuálně vedu. I když vím, že za mnoho z toho, co se mi děje zodpovídám já, nejsem schopna se tomu bránit. Neumím pořádně vydechnout a odpočinek, který bych potřebovala je nedostatkovým zbožím. Jak ráda bych si dala jen tak malé posezení někde v přírodě a dívala se na letící mraky. S vědomím toho, že můžu a nic se nestane. Ale teď to nejde a ani v příštích chvílích to asi jen tak nepůjde. Budu muset popřemýšlet, jak z toho ven a jak se dostat z toho věčného koloběhu, který tu mám...
Za zvířátky do pohádky!
Žádné komentáře:
Okomentovat