Schovat se hluboko v lese, jít, jít a jít. Nemuset myslet na nic jiného než na další krok, který je potřeba udělat. Nést si svou denní dávku jídla, pití a skromného oblečení na zádech. Být se svými myšlenkami spojená a hledat samu sebe. Ztracená, nenalezená a objevená v tichu duše bych si přála být. Nic nevnímat a přesně vědět, kde jsem a proč... Odpojit se od světa, který je šíleným zmatkem a já tu někde stojím, odhodlaná s tím něco udělat a neodhlodlám se k prvnímu kroku. Sama sobě kladu otázku, jak jít, když vím, že bych měla něco změnit, ale odhodlat se není tak snadné. Je to ta nejtěžší věc, kterou musím udělat a to je právě to nejhorší. Sbírám sílu a věřím, že brzy přijde moje chvíle...
Odpojit, se sebou se propojit!
Žádné komentáře:
Okomentovat