Drobné kousíčky sebe sama sbírám a vím, že musím být. Ne pro sebe, ale pro své okolí, které mě potřebuje a potřebuje moji přítomnost, moje vědomí, můj úsměv, moji energii, mé já. Ač už teď tuším, že zase večer budu upadat vyčerpáním, jdu do toho! Kluci mě potřebují a rodičům to dlužím, také se starali a já prostě vím, že je moji povinností se postarat. S tím jsem si pořizovala rodinu a je to závazek na celý život. Během dne si snad najdu chviličku, kdy si dobiju baterky alespoň na nazbytné úkony a do večera vydržím. V noci pak načerpám dostatek síly na další den, který mě čeká. Je to kolotoč, ve kterém žiju, ale co už s tím? Nic se nedá dělat, snad jen vydržet a to s vědomím, že i tohle jednou skončí a já budu vědět, že jsem udělala vše, co bylo v mých silách. Nebudu mít špatné svědomí a budu se moci podívat sama na sebe do zrcadla a říct, zvládli jsme to. Protože ani teď na to nejsem sama. Mám přeci kolem sebe své milované a to je dar, který je k nezaplacení! Za ten děkuji a jsem vděčná...
Co mi bylo dáno, o to bude pečlivě postaráno!
Žádné komentáře:
Okomentovat