Sněhové vločky padají z oblohy, mlha tak, že by se dala krájet. Den začíná netypicky lyžařsky. A přesto si troufneme na sjezdovku do bílé mlhy. Po několika zkušebních jízdách si to fičíme pomaličku z kopce dolů. Objevujeme červenou sjezdovku, jednu za druhou a druhou za první. Chceme si aspoň na chvíli užít klidu a tivha, které můžeme mít jen tady na horách. A pak šup. Klid je pryč. Jeden celkem malý pád, který nevypadal ani tak drasticky a vykloubený palec je na světě. Stres, bílá barva v obličeji, reakce jako stroj a pak soukromá klinika, heknutí... Palec v sádře a je dolyžováno! Jak jsme začali, tak jsme i skončili. Slzičky ukáply, vnímáme to jako pech, ale co už, hlavně že se nestalo nic horšího! Prostě to tak mělo být...
Zítra klid a kousek modré oblohy, ať náme silu pro nohy!
Žádné komentáře:
Okomentovat