Tíha všeho světa, dnešní moje meta. Prohlížím si okolí a říkám si, ať se stane cokoli. Je mi to vlastně úplně jedno. Vnitřně se cítím prázdná a nejistá, chodím a jen hledám klidná místa. Dnes a zítra chci si hodně odpočinout, abych mohla zase křídla rozvinout. Je toho nějak strašně moc a mě jímá děsná bezmoc. Jak si s tím vším počít mám? Co všechno ještě si přibrat musím? Jak tohle má zvládnout jeden člověk sám? Netuším, kde brát síly na všechny tyhle drobnosti a ač jsem dobrák od kosti, chtěla bych ječet, řvát a možná i utíkat... Ale sílu mám sotva na to unikat... A tak tu sedím a říkám si, holka je to na tobě, dřímni si. Bude ti líp a svět bude zase znít. Možná i barvy budou barvami a ty konečně dojdeš do brány. Tam tš budou čekat andělé a bude zas vše skvělé!
Skvěle se měj, na svět se usmívej...
Žádné komentáře:
Okomentovat