Snad ani ve zlém snu nejsou takové představy, jaká je realita toho, co dokáže svět lidské povahy. Destrukce, zkráza a zmar místo krásného a kouzelného světa plného radosti a dětského smíchu. Sedm hříchů vládne nám, je kořenem veškerého našeho jednání a smrti, která se usídlila ve světě. Lidská chamtivost a zpovykanost jsou příčinou negativních činností, které poškozují kvalitu života na Zemi. Každý krok udělaný proti přírodě i člověku samotnému ničí každého z nás. A ač si sami možná říkáme, že jsme v mnohém světovém dění nezaangažovaní a ono je nám vzdáleno, pak i my jsme s ním spojeni svými pomyslnými sedmi obecně danými vlastnostmi až hříchy. Častou fyzickou a občasnou citovou nechutí k činnosti, tedy leností. Přehnaným konzumem, spotřebou až plýtváním věcí, zdrojů, tedy nestřídmostí. Velikou touhou po fyzickém i sexuálním uspokojení, tedy chtíčem. Neustálou honbou za tím, něco vlastnit a někoho ovládat, tedy chamtivostí. Krajními projevy zloby, tedy hněvem. Nespokojeností vyvolávanou štěstím druhých, tedy závistí. Přehnanou sebeláskou a povýšeností nad druhými, tedy pýchou. Teď je čas nastavit si zrcadlo a podívat se pravdě do očí... Kde jsem já a kdo jsem já!
Hřešit, duši svou utěšit...
Žádné komentáře:
Okomentovat