Nemá cenu se bát toho, co vím, že v životě nutně přichází. Strachovat se dopředu věcí, které možná budou a možná ani ne, je jistou cestou do záhuby duše. Člověk pak jenom marně přemýšlí, jestli už nastal ten čas, kdy se má začít bát. Nebo si může dovolit chviličku klidu od veškeré úzkosti a dopřát si trošičku radosti. A když si onu radost dopřeje, pak hned zase přemýšlí, jestli se nakonec něco neděje tam, kde by měly jeho myšlenky být. Je to děsný koloběh děsuplných myšlenek, které se točí stále kolem jediného tématu a tím je nevysvětlitelná, nepodložitelná a všudypřítomná úzkost, která člověka svírá. Kdo to nezažil, nepochopí. Kdo tohle zná, raději mlčí a nic neříká. Pro toho nejsou slova potřebná, pocity s tímto spojené znamenají víc. A přitom pro okolí je to pouhé nic. Žít s permanentním strachem a obavou je údělem mnohých z nás!
Neboj se strachu, můj starý brachu.
Žádné komentáře:
Okomentovat