Zničená si připadám,
byť všechno kolem
sebe mám.
Energie ubývá,
moc mi jí pak
nezbývá.
Čím dodat si
ji jenom mám,
když vlastně
stále nestíhám?
Je to pořád
dokolečka,
do kopce
a do kopečka...
Pak to frčí
horem pádem,
jako s velkým
nákladem.
Říkám si pak
po tisící,
co bude to
následující?
Snad už jenom
dobré zprávy,
plné radosti,
štěstí a dobré
kávy.
K tomu snad
jen špetku
smíchu,
aby nebylo
vše tak v
tichu.
Potom už
si budu žít,
tak jak budu
jenom chtít...
Utahaně - odhodlaně!
Žádné komentáře:
Okomentovat