S donucením uvnitř i vně vyrážím hned po ránu na lyže. Nejraději bych zůstala s poraněným hopkalem, ale byla jsem přehlasována. Musím na svah teď, když to dobře sviští a manšestr je takový, jaký má pro lyžaře být. Nedá se svítit, zapínám lyže a jdu na to! Aspoň do oběda to vydržím a pak jdu zase za hlasem svého srdce... Společně si dáme malou svačinku a vyrazíme si lanovkou na výlet. Čeká nás podhorské městečko Ponte di Legno. Krásnější, klidnějsí, romantičtější a snad ani idyličtější místo jsem ještě nenavštívila. Kráčíme ztichlým městečkem vzhůru ruku v ruce, stoupáme kolem ruzčícího potoka až dorazíme na náměstíčko. Usedáme na červenou lavičku a všude kolem nás strmé alpské vrcholky, slunce, svěží jarní vzduch. Dáme si kávu v malé italské a velmi příjemné kavárničce, lenivě a pomalu se vracíme zpět ke kabince lanovky. Páni, to byl tedy výlet, jak se patří! Uklidnil rozjitřenou mysl i duši, dodal odvahu i energii k dalším bojům... Díky, za tak krásná místa a momenty, které mohu sdílet s Tebou!
Dřevěné mosty, vítají hosty...
Žádné komentáře:
Okomentovat