Už se to blyští, už je to tak! Od rána jedu jako drak a nic nenechávám náhodě. Špína, nepořádek, saze ani drobečky dnes přede mnou neobstojí. Všechno musí pryč z domova a každé smítko vymetu, aby byt byl zase plný barev, světla a jarní vůně i krásného povětří. Od samotného otevření očí cítím, že právě dnes je ten den, kdy se věci podaří. Moje tělo neprostestuje, jsem připravena a dokonce se těším na fyzickou námahu, která mě při práci v domácnosti čeká. Postupně plním jeden úkol za druhým a jsem v jednom víru věcí, které mě přivedou až do krátkého zastavení se na procházce s taťkou. Po šesti měsících bereme taťku na vozíček a vyrážíme do krásného slunečného dopoledne nadýchat se příjemného vzduchu. Je to fajn, užijeme si společný čas a pak zase hurá do víru práce. Dovařit, pověsit záclony, umýt nádobí, vyrazit s klukama na procházku, upéct bábovku, vyžehlit prádlo a pak? Potom už můžu konečně i já na chviličku spočinout v pelíšku, vzít si do ruky knihu a dočíst zbývající stránky, na které nebyla síla v posledních dnech. Snad už dneska zjistím, jak příběh skončí!
V jednom kole, půjdu na pole...
Žádné komentáře:
Okomentovat