Hlavně, že to víme, vždyť my všechno smíme. Člověk občas přemýšlí, nad tím, co život s tím vším kolem zamýšlí. Jak tyhle věci dopadnou a jestli nejsou pouhou hrou. Je tady otázek na tisíc a přestože chápu, netuším nakonec vůbec nic. S každičkým novým dnem si lámu hlavu, jestli raději neztratit se v davu. Jestli neschovat se před tím vším, co se kolem děje a nepropadat do další beznaděje. Je lepší být v tahu a nějak se se vším potýkat, nebo z povzdálí se nebe dotýkat? Možná bych dříve odpovědi znala hned, dnes netuším, váhám a čekám, co příjde za výpověď. Uslyším jistě, co slyšet bych měla, dozvím se jistě, co vědět mám. Dám tomu šanci a já se věru nezvdávám!
Dívám se vpřed a věřím, svému úsudku stále věřím...
Žádné komentáře:
Okomentovat