Výdech, nádech,
dopředu, dozadu.
Stále to nejde tak,
jak to já jen dovedu.
Všecičko trvá,
nic není hned,
jak si člověk
přál právě teď!
Kolik už bylo
vyřčelo slov,
já už jich mám
celkem už dost...
I já bych konečně,
chtěl si žít,
mít jen tak
chvíli radost a klid.
To se snad nedočkám,
dřív mě to utrápí,
i když mé pocity
trošku mě utápí.
Nedám se,
vytrvám,
náporu
odolám.
Sluníčko,
kafíčko,
výborné
jablíčko,
rýži a
masíčko,
potom i
pitíčko.
Dobroty,
mlsnoty,
už žádné
trampoty,
dnes už jen
radosti,
pro mé
staré kosti!
Sluníčko hřej, úsměv mi na tváři dotvářej...
Žádné komentáře:
Okomentovat