Ztichlým a zasněženým lesem jako z pohádky se procházím. Nevěřím vlastním očím a jsem jako ve snu. Vrátila jsem se do dětských let, kdy zimy byly právě takové a všechno bylo obalené sněhem i ledem. Sluníčko dodává dnešní procházce takové kouzlo, které bere za srdce, až se tají dech. A já si mnohem více uvědomuji, jak jsem některé věci v průběhu let ztratila a znovu je nalézám. Někde tam v dálce a hloubi duše vím, že jsem vždy milovala krásu této nádherné a tuhé zimy. Hromady sněhu všude kolem, mráz je štípe do tváří a člověku je tak, že rád zabalený do teplého oblečení. Těší se z pohybu a zároveň ví, že jej doma čeká teplý čaj a ještě teplejší náruč milované osoby. Milovaná zima, která byla v dětství spojena s láskyplnou maminčinou náručí a dnes s kouzlem vlastního domova. Ano miluji zimu, jen jsem někde tuto lásku v čase musela opět najít... Dnes to byla kouzelná procházka, která nebyla jen tím pravým zimním časem, ale i pohlazením přesně tam, kde to bylo potřeba.
Zima mráz nevadí, srdíčko pohladí!
Žádné komentáře:
Okomentovat