Bloudím a
nenacházím
slov.
Ztrácím hlavu
v davu mnoha
sov.
Neumím být
netečná,
připadám si
zbytečná.
Nacházím se
na okraji,
lítám stále v
tomhle kraji.
Nezbedně se
usmívám,
dobrou náladou
vždy oplývám...
Pro sebe snad
nechci nic,
pro kluky chci
všechno a ještě
víc!
Aby tohle, támhle
bylo, aby všechno
dobré bylo,
aby slunce vždy
svítilo,
aby dobře se jim
žilo....
Aby život nebyl
těžký,
aby mohli chodit
pěšky, aby měli
krásné dny, které
jen tak nezevšední...
Aby píseň, radost,
poznání, byla
pro ně vždy k
mání, aby měli
všeho dosti,
do syta i do
radosti!
To jsou přání
neskromná,
které jedna
máma má!
A že za ně děkuji, pěkně i oroduji...
Žádné komentáře:
Okomentovat