To je zase den! Místo abychom si užívali poklidné soboty, je tady bojovná nálada. Tlaková vlna se šíří a to ještě ani nevybuchla žádná bomba. Tíživá atmosféra se plíživě šíří kolem a jen čeká, až se dostane ke svému příjemci. Ono nestačí, že máme plné stresy v práci a během pracovního týdne. My si je ještě musíme nosit domů. Dělat si je a hýčkat je o volných dnech, abychom se udržovali se stavech stálého napětí. Zřejmě abychom nevyšli ze cviku a při nástupu do dalšího pracovního týdne abychom věděli, že jsme opět v procesu. Prostě je to prima. Vidím to tak, že vypadnu po obědě na dlouhou procházku, abych nebyla zavřená tady v tomhle prostoru, který mě svírá svým neklidem a nepohodou. Tohle mě opravdu nebaví a nechci tady být! A to je co říct, protože svůj vlastní domov miluji, stejně jako jeho obyvatele, ale dneska mi tady není dobře... Inu, i to někdy musí přijít, že?
Občasné vyčištění, vztahů uvolnění...
Žádné komentáře:
Okomentovat