Ač jej máme,
nevnímáme,
přesto stále,
na něj spoleháme.
Že ho máme,
že to dáme,
že to nakonec
všechno včas
urovnáme.
Někdy stíháme,
jindy nestíháme,
občas vnímíme,
pak zas jej nemáme.
Čas se nám pod
rukama míhá,
život nám pomalu,
ale jistě stříhá.
A než se my blázni
jen trošku nadějem,
už abychom šli z
kola ven!
Proto je třeba si
trošku času dát,
na sebe si ho
udělat.
S blízkými si
užívat a mít
se hodně
rád!
Jdi ven, měj se rád a odpusť i to, co myslíš, že nelze vzít zpět...
Žádné komentáře:
Okomentovat