Umět ta vyprávět příběh, ve kterém by se tajil dech. V tichosti by naslouchali i ti, kteří normálně vyrušují a neumí se zabrat do tajů vyprávného slova. Umět vyložit to, co nesu v sobě a využít k tomu všechna slova světa, kterých je nepočítaně. Ne pro slávu, ale pro onu radost z psaného a krásy slov, které jsou a jakmile jsou jednou zaznamenána, jsou vypuštěna do světa, nikdo je již nezastaví. Jdou si svou cestou, hledají si pozorné i méně všímané posluchače a čtenáře, aby se staly chvíli součástí jejich vlastního života. Někdy pomohou v těžké chvíli odlehčit tomu, co oni sami cítí, jindy dávají zapomnenout na osud, který prožívají. Někdy jen strhnou růžové brýle, které nosí a ukazují realitu takovou, jaká je. A v tom je krása příběhů, které bych chtěla umět vyprávět. Nemuset být známá, nemuset být slavná, jen svým slovem pomoci tam, kde je to potřeba a kde může slovo laskavě pomoci... Vždyť i jen jediné slovo má sílu tisíce párů koní a zmůže víc než armády vojáků!
Příběhy plné něhy...
Žádné komentáře:
Okomentovat