Slunce svítí na mé vlasy,
kolem zní různé hlasy.
A já bych si přála jediné,
nechť tvé oko na mamčině
líci spočine.
Ať se hlava pozvedne,
ať se packa ráno, nebo
v poledne.
Ať se trošku uklidníme,
i když všichni dobře víme,
že to všechno chce svůj čas.
Než zase bude dobře znít
tvůj pevný hlas,
a v něm zase uslyšíme,
Míšánku a mnohé jiné...
Tak se snaž a hodně síly,
ať pomáhají ti i víly,
ať jsou s námi vodníci,
co zboří celou nemocnici.
A pak už to jen bude kousek,
sníme jenom deset housek,
máme tě zas dome zpět,
než bys řekl deset vět.
Dneska oko, zítra nožka, každý den půjde jedna položka!
Žádné komentáře:
Okomentovat