Dobré s horším se střídá,
každý si to své v životě
hlídá.
Jednou se vzpružíme,
jindy se zvetíme,
hlavně, když spolu
o všem mluvíme.
Pokud už mluvit
nestačí,
pak je to už jen
k pláči.
Potom už člověku
moc toho nezbývá,
sám sebe o mnoh
radostí odbývá!
Slova se zdají mnohdy
zbytečná,
já vím, že nejsou
netečná.
Beze slov není
pochopení,
beze slov není
vzájemné propojení...
Proto jsem ráda,
že si nasloucháme,
že spolu společné
řeči vedeme a máme.
Že si stále rozumíme,
že o sobě všechno víme,
že si věci sdělujeme,
že se vzájemně potřebujeme!
Díky za to kluci moji,
mnohé mě s Vámi pojí,
a s léty je toho stále víc,
že vydalo by to na slov tisíc.
Prázdná slova neznáme, těm se nedáme...
Žádné komentáře:
Okomentovat