Zase nemoc. Ne-moc a nic moc. Člověk si připadá jako blázen, když pořád řeší otázku svého vlastního zdraví, a to ve chvíli, kdy by měl být oporou těm, kteří to potřebují víc, než on. Zlobím se sama na sebe a hlavně na to, že jsem na otíž! Už nevím, co víc bych měla udělat, abych se z toho všeho vyhrabala a byla zase zdravá. Nevím, jestli mě něco zevnitř užírá, nebo se užírám já sama. Je to jako mor, na který nestačím a nejraději bych si dala pár facek. I když vím, že tohle asi nepomůže. Zlost, naštvání a negativní myšlenky jsou cestou do pekel. Sama bych nejraději byla jen radostná, plná energie, ale nějak to prostě nejde. Nevím, kde brát a nevím, proč jsem tak vnitřně nespokojená! Vždyť nemám proč? Tak proč? A je to jako kolotoč, který se mi stále řene hlavou, tam a sem, sem a tam. Nedá se zastavit a je stále tam. Inu, snad bude líp!
Přeji si zázraky, uvidím i draky...
Žádné komentáře:
Okomentovat