Tohle je opravdu zvláštní způsob komunikace. Mlčet jako zařezaný pařez, nepromluvit ani slovo, nehlásit se o slovo, v době, k tomu určené a nakonec se přihlásit k tomu, co mi nepřísluší. Hlásit se vehementně o slovo, brát se za svá práva a neskutečně se zlobit nad faktem, že nemám, co bych měl mít, i když na to rozhodně nemám právo. Jak tohle vysvětlit někomu, kdo zřejmě nepochopil, jak se věci mají a jak to ve skutečnosti chodí? Nevím, zda je to možné, ale zrovna dnes o tom čím dál, tím víc uvažuji. Jak uvést věci na pravou míru, aniž bych kohokoliv urazila a přitom si zachovala tvář a svou důstojnost? Vím, že budu muset zhluboka dýchat, zatnout zuby a vyydržet až do konce. Netuším však, zda udržím své nervy na uzdě a moje ohnivost nevybuchne!
V klidu být, uvnitř se vyklidnit...
Žádné komentáře:
Okomentovat