Vítr fouká,
sova houká,
kdopak nám to
z křoví kouká?
Sníh se mete,
nohy plete,
venku ještě
nic ne kvete.
Příroda je v zimním
spánku,
dostává nás do
hajánků.
Jenom medvědi
občas nespí,
protože se cití
nesví.
Trochu medu,
kapku jídla,
aby jaro už
mělo křídla...
Aby konečně
zas bylo teplo
a venku všechno
krásně kvetlo.
Ještě chvíli vydržíme,
v posteli se zachumlíme.
A na jaře vylezem,
až bude vonět a kvésti
naše Zem!
Větře fič, ale moc nenič...
Žádné komentáře:
Okomentovat