Hýčkám si hyčkám své dítě v sobě. Nechávám ho růst a z pozice své dospělosti ho upozorňuji na nástrahy, které na něj číhají. Odpovídám mu na tolik otázek, na kolik jsem schopná a věřím, že je se mnou tak rádo, jako já s ním. Poskytujeme si vzájemnou podporu ve chvílích, kdy se musíme spoléhat jen sami na sebe. A máme v sobě parťáka, který je vždy po ruce. Občas se společně strachujeme, někdy radujeme, jindy se usmíváme, nebo pláčeme nad tím, co není a mohlo být. Je fajn vědět, že i když už jsem dospělá, na prahu středního věku, tak stále mám s sebou kousek dětské naivity, radosti i očekávání. Naděje v to lepší, kouzelnější, mazlivější a upřímnější ve světě. I tak se mi pak daří jít, klopýtat a bloudit životem, a to s vědomím, že jistoty jsou a vždycky budou!
S nadějí v srdci překonáš i největší životní výzvy...
Žádné komentáře:
Okomentovat