Většinou se chováme tak, jak nám přikazuje naše výchova a vnější podmínky, ve kterých se nacházíme. Jak bychom se však chovali, kdyby nás lidé nesoudili? Kdybychom opravdu mohli být sami sebou a nehrát roli, kterou jsme si v životě vytvořili? Kým bychom byli a proč? Jak by se změnilo naše vnitřní i vnější rozpoložení v situacích, které prožíváme? Možná si někdo říká, že by byl stále stejně vzorným a neskutečně uhlazeným. Já ovšem vím, že pokud by mě lidé nesoudili a já bych mohla žít v plném souladu s tím, jaká opravdu jsem, pak bych byla více svá. Mnohem častěji prostořece upřímná holka, která si na nic nehraje a zároveň vnitřně soucítí s těmi, které potkává. Holka, která se potřebuje občas vrátit do dětství, být malým míšánkem a hrát si tak, jak se dospělému nepovede... Byla bych to prostě já, se kterou se setkávám ve svém nitru a občas ji nechám vybublat na povrch.
Buď svá, budeš i má!
Žádné komentáře:
Okomentovat