Být dokonalým se ještě nikomu na světě nepovedlo, takže můžu být celkem v klidu, že ani já nejsem dokonalá. Byť nemám ve zvyku se moc srovnávat se svým okolím, někdy se prostě jinak nedá. Hlavně, pokud se snažím něčeho dosáhnout a zjišťuji, že stále nejsem dost dobrá. To si pak začnu dávat tolik otázek, že ani netuším, kde mi hlava stojí a proč se vlastní ptám. I když vím, že ptát se je důležitou součásté života člověka, který hledá a snaží se nalézat odpovědi, také vím, že některé otázky nikdy nebudou mít správnou odpověď. A pokud to ještě spojíme s procesem nalezení vlastní dokonalosti, je nedokonalost přímo ukázková. Protože ideální není ani samotný ideál a dosáhnout lze jen tam, kam nám naše napnuté úsilí dovolí. Někdy je to jen na nejbliží roh a jindy až na kraj světa... No a v tom je zřejmě ono dozrávání, kdy pochopím i nepochopitelné skutečnosti!
Nebojím se chápat, bojím se tápat...
Žádné komentáře:
Okomentovat