Tak dneska je opravdu pondělí, jak má být. Sice by někdo mohl namítat, co chtít po dni, který má ve znaku číslo třináct. Já ovšem na negativní tlak třináctky nevěřím. Co ovšem vím, že dnešní den je opravdu plný něčeho, co opravdu nechci a nejsem schopna plně pojmout. Od rána se dějí věci, které nepřivolávám a přesto se mi dějí. Jsem závislá ve svých činnostech na ostatních, což mojí trpělivosti moc nepřidává. Mám být zdvořilá k těm, kteří se ke mě chovají neurvale a usmívat se tam, kde je to beze zbytku umrlčí. Tohle je den, kdy všem vycházím vstříc, ale nikoho ani nenapadne, že by měl poděkovat. Není přeci samozřejmostí, že dělám věci pro ostatní. Pokud je musím a mám dělat, pak je chci a musím dělat hlavně pro sebe a své nejbližší. Ti to ocení a těm pomáhat mi dává smysl. Ostatní je jen plýtváním mého času a energie. Tak raději půjdu, než řeknu či udělám něco, co nebudu schopna vzít zpět...
Těžký začátek, vrátí mě nazpátek!
Žádné komentáře:
Okomentovat