Člověk prý umí říkat ne, ale většinou řekně ano. V rozhodujících chvílích je ovšem důležité odhadnout, kdy je vhodné zůstat v rovině ne a kdy všechno odkývat, jako oslík. Někdy je totiž žádoucí neodporovat a spíše podporovat nabytou odvahu. Jindy je ovšem mnohem důležitější stát si za svým přesvědčením. Nejjednodušeji řečeno, pokud cítím, že odmítnutí je správné, pak odmítnu, i když mě moje hlava, intuice a vnitřní hlas nabádají, že bych měla souhlasit. Zborcena pocietm viny a špatného já by mi však neměla bránit v tom, říci ne, pokud jsem přesvědčena, že je to tak správné. Na druhou stranu, jestliže vím, že je dobré říci ano, pak ani v tom není možné vidět problém. Co je podstatné a skutečně důležité, je schopnost odlišit jedno od druhého. Je to těžké, já vím, ale rozhodně se to dá zvládnout. A že už dneska vím, jak na to? To je výsledek mnohaletého zkoušení a bytí si jistá i nejistá v tom, co právě řeším...
Asertivní budu, nenechám to osudu!
Žádné komentáře:
Okomentovat