Skládám vrstvu za vrstvou, narušuji přirozenou strukturu a vytvářím zcela jiné obrazy. Přepisuji slova, dokončuji odpovědi a nechávám prsty spočinout. Poskytuji úlevu svým bolavým očím a poslouchám slova písně, která se tiše line z reproduktorů. Sluníčko pomalu dosahuje až na můj stůl, který obložen vrstvami, nechává nahlédnout pod povrch věcí. Jako archeolog snímám jednu hromádku za druhou a věřím, že tam někde se ukrývá poklad. Slova, která povzbudí. Věty, které utěší. Myšlenky, jež budou korespondovat s těmi mými. Složitost a skrývání tváře nepomáhá. Právě teď je čas na zcela jasná stanoviska a otevřené vyjádření toho, co trápí, neulehčuje a komplikuje svět. Nemusíme být významnými, nemusíme dosahovat excelentních výsledků, nemusíme uskutečňovat sny jiných. Stačí, když budeme pravdivě žít, milovat a radovat se z úmyslů, které jsou dány. Pokud bychom měli předurčen výjimečný osud, už bychom to věděli. Tak si nelámejme hlavu něčím, co běželo, běží a bude běžet, i když my už tady nebudem. Vždyť jen on sám ví, kým jsme, kam směřujeme a kdy už nebudeme...
Kouzlo okamžiku zastaví i čas!
Žádné komentáře:
Okomentovat