Jaké jsou naše pocity? Co prochází hlavou? A nad čím je člověk schopen uvažovat? Včera zcela jasno a dnes temnota zaplňuje hlavu. Jak mohou být dva dny, stojící vedle sebe, tak rozdílné! Kolik možností se skrývá pod jediným slovem? Tolik, že je neumíme spočítat. Už při samotném pomyšlení nás bolí prsty a ruce neumějí unést jejich tíhu. Sice si uvědomujeme zřetelnost věcí zdejších, jen ty, které nejsou vidět, nás trápí mnohými strázněmi. Bojujeme své boje, vítězíme i prohráváme, běžíme a skomíráme, ale jen někdy skutečně víme. Chápeme, co chápeme. Víme, co víme. Poznáváme nepoznané a bereme nepřeberné. I v tom je kus jisté moudrosti, která není dána, ale musí být vnímána. Nepřijde jen tak, jakoby mimochodem. Pokud se ale snažíme, jsme schopni ji zachytit. Proto se snažme, aby naše chytání bylo úspěšné. Aby dny plynuly tak, jak mají a nic nenarušovalo běh našich myšlenek. Jen tak se dočkáme toho, co skutečně očekáváme!
Čekej a bude ti dáno, utíkej a bude ti přáno...
Žádné komentáře:
Okomentovat