Jak poznáme, že jsem zase v čase o kus dál? Kdy zbystříme a začneme si počítat křížky? Koho musíme poznat, než budeme na konci svých cest? Kam chceme dojít, než přestaneme šlapat? Jak budeme plavat, když si nechceme namočit vlasy? Kolik ještě musíme udělat věcí, než si všimnou, že jsme zde? Je tolik otázek, na které neznáme odpovědi. A právě tolik, kde přesně víme, co nám život odpoví. Tak jako se s určitostí obklopujeme právě těmi, které k životu potřebujeme. Přesně tak se blížíme k těm, kterých se děsíme. Je to celkem jasná protiváha bílé a černé, nahoře a dole, moc a málo. Co je pro jednoho dostatek, druhému nestačí. Co nakrmí tisíce hladových krků, to nebude dost ani pro jednu smyslnou duši. Jak to tak v životě chodí, jsou lidé a lidé. Jedni takoví, druzí makoví. Na počátku všichni stejní, v průběhu života každý jiný a na jeho sklonku opět takoví, jak nás stvořili jiní. Pamatujme na svou smrtelnost a nevěřme těm, kteří nás lákají do neskutečných sítí. Jen realita dá opět vzniknout realitě!
S Berťou za púberťou...
Žádné komentáře:
Okomentovat