Co je to za život! Všude kam se podíváš, všude jen závazky, požadavky, úkoly a přísliby lepšího zítřka. S vědomím, že tohle už tady jednou bylo, se člověk nechce nechat vlákat do sítí. Jakmile se jednou přilepíš, už není cesty zpět. Musíš, skučíš, běžíš a stejně je to málo. A přitom je den tak krátký, i když vstáváš zase o hodinu dřív a děláš si o jednu káva víc. Nic nepomáhá a všechno se to kumuluje. Buď stojíš a čekáš na zázrak, nebo nevíš, kam z těch divů dát oči. Jednou jedinkrát se usměješ a pak už se směješ stále dál. Nemůžeš jinak, jsi prostě formovač, všudybyl, aktivizér, urovnávač, nebo možná také analytik, skeptik či pragmatik. Nic však nezmůžeš proti smluveným termínům, datům a časům, které máš dány, které čekají a číhají na to, kdy budou moci vyskočit z kanceláře přímo na tvůj stůl. Do tvého diáře, do tvých plánů a snů, které si maluješ úplně jinak. Byť růžověji, hladověji, střízlivěji, přesto maluješ a nic nezmůžeš s tím, co je dáno. Tak pravil ten, který bdí nad námi stále a jen...
Láskou zmoženi, zítra se ožení!
Žádné komentáře:
Okomentovat